10. díl deníku KPZ CooLAND: Aj tak tak, pleju mak... a dýně

Je sobota, v sedm hodin zvoní budík, který zaklapnu, protože se nám nechce vstávat. Ach jo, máme to zapotřebí? Z postele nás nakonec vytáhne jedině to, že jsme slíbili našemu zemědělci Karlu Tachecímu, že v devět už budeme u něj na statku v Budyni. Chceme dokázat jemu i sami sobě, že Komunitou Podorované Zemědělství funguje. Rychle sbalit pracovní "monterky" a rukavice, opalovací krémy, něco na hlavu, oba psy, kafe na benzínce, Alču... a krátce po deváté nás vítá rozesmátý Karel: "Dneska půjdeme na mák".

Karel pěstuje bio mák a v této souvislosti dokonce léta spolupracoval na výzkumu s Českou zemědělskou univerzitou v Praze . Pěstovat mák bez použití chemie je velmi obtížné, ať už se to týká vlastního pěstování, sklízení, nebo konečného zpracování. Musíte například čelit hlavnímu nepříteli máku u nás, který se jmenuje krytonosec makovicový. Ten dokáže makovice zcela zničit a použvají se proti němu v konvenčním zemědělství pesticidy. Jak říká sám Karel: "Konvenční zemědělství by bylo mnohem jednodušší, přiznám se, že jsem o tom i přemýšlel, ale já to prostě nedokážu. Byl bych z toho nešťastný. To není správná cesta."

Karlovo políčko máku se rozkládá kousek za Budyní. Tedy přesněji řečeno, není to ani tak políčko, jako spíše docela slušné pole vzhledem k tomu, kolik nás je - čtyři lidi a dva psi. Karel říká: "Celé pole určitě nevyplejeme, to by musela přijet celá KPZka CooLAND a k tomu ještě KPZka Toulcův Dvůr". Příště se mezi námi určitě najde více nadšenců :-).

Borka s Karkulkou se zrovna netváří, že by nám chtěly pomoct a raději rychle berou čáru mezi dlouhé řádky máku. Asi z obav, že by také jim někdo mohl strčit do paciček motyčku a chtít po nich práci.

A tak nám nezbývá, než abychom se toho chopili sami. Teplota stoupá, slunce pálí, dneska bude jeden z těch letních pařáků, které je nejlepší strávit někde na koupališti. Ale Karel říká: "Tohle není nic. V létě, když jsou opravdová vedra, začínáme pracovat v sedm, nebo i v šest hodin ráno a pracujeme do jedenácti, protože pak už se to nedá vydržet. Musíte se také umět obléknout... volné, vzdušné oblečení a něco na hlavu je nutnost"...

Ty si koukej dát na hlavu aspoň šátek, holčičko, protože dva copy ti proti úpalu opravdu nepomohou!

Výborně, slamák je na pole úplně to nejlepší a navíc ti báječně sluší.

Jedním ze zelených agresorů na Karlově poli je heřmánkovec přímořský. Daří se mu tu skvěle, a tak dosahuje výšky více než metr spolu s pcháčem osetem a dalšími příživníky. Rukama se s nimi bojuje těžko. Jakékoli postřiky ale Karel odmítá, i ty, které jsou v ekologickém zemědělství legální. "Stejně jsou to eklhafty. Když jsem si přečetl varující upozornění na přebalu... odmítl jsem to používat."

Čím víc postupujeme polem, tím víc je tu plevelů. Až se Karel podrbe na hlavě a zavelí: " Mé zkušené oko zemědělce vidí, že už to dál nemá cenu. Jdeme na oběd." Jupííí :-)

Před tím se ještě jdeme projít k Ohři. U vody v lese je příjemný chládek stejně jako o chvíli později u Karla v kuchyni.

Odpoledne pokračujeme na dýňovém poli. Kluci "nastartují" ruční plečky a výráží na dýňový okruh. Řádek tam, řádek zpátky, řádek tam.... My se chopíme motyček a už také svištíme po okruhu, jak nám síly stačí. Bezkonkurenčním vítězem dýňové formule 1 se ale stejně stává Karel. Kam se na něj hrabe Niki Lauda.

S přibývajícím odpolednem přibývá i únava. Už si tolik nepovídáme jako ráno, a každý je zabraný do svých vlastních myšlenek, nebo možná nemyslí vůbec na nic. Já přemýšlím nad paralelami mezi povoláním vědce a zemědělce. Mám na mysli opravdu povolání... a ne práci, zaměstnání nebo dokonce rachotu, protože mezi obsahem těchto slov je jistý rozdíl, jak o tom mluvil ve svém rozhovoru profesor Zdeněk Strakoš: "Věda je totiž povolání. Člověk je povolán k tomu, že chce něčemu porozumět. Není to něco, co si zvolil z mnoha alternativ, on to musí dělat." Bytostně dělat. Není to u ekologického zemědělce typu Karel úplně stejné? Vždyť ať už je výsledkem skvělý článek a nebo skvělá dýně, k obojímu vede podobná cesta. Vynikající vědec i zemědělec mají stejné vlastnosti... pracovitost, vytrvalost, lásku a víru v to, co dělají, pokoru, poctivost a touhu odhalovat a porozumět zákonitostem běhu tohoto světa. Článek i dýně jsou jistě delikatesní třešničky na dortu, ale pro vynikajícího vědce i zemědělce je nakonec stejně nejdůležitější cesta, jakou k nim došli. A já jsem došla ke geniálnímu závěru, že ke svému skvělému vědeckému článku dospěji právě přes tu motyčku :-).

Karel nám vysvětlitl: "Dýně potřebují hodně světla a vody. Pokud prošvihnete v jejich ranném stadiu vypletí, je to v háji. Vysoký plevel už bez chemie nebo těžké techniky neodstraníte. Dýně to udusí a vy už tam akorát můžete poslat traktor, ať to celé zaorá." Proto jsme pro každou dýni vytvořili nový životní prostor v drze rozbujelém plevelu. Ještě ale nemají holky vyhráno, protože se tahle procedůra bude muset brzy opakovat ještě jednou.

Počasí se nad námi smilovalo a poslalo na nás průtrž mračen. V pravou chvíli, protože už jsme toho měli plný kecky. Karel sice opakoval celý den: "Až toho budete mít dost, tak toho necháme. To víte, mě to nepřijde." Ale my jsme nechtěli vypadat jako rozmazlený pražáci, takže jsme zatnuli zuby. O to víc pak chutná ten společný pocit z dobře udělané práce a lahev výtečného růžového vína.

Když se s námi Karel loučí, povídá: "Měl bych vám dát ještě něco za odměnu. Dneska jste mi hodně pomohli." Smějeme se. Odměnu jsme už přece dostali, ten hezky prožitý den. Ostatně právě tohle je hlavním smyslem Komunitou Podorovaného Zemědělství, vytvořit vzájemnou vazbu mezi zemědělcem a jeho odběrateli... něco víc, než jen prodej a nákup.

P.S. A navíc se nám na podzim určitě odmění zachráněné dýně svou skvělou chutí dýňové polévky, kterou si z nich uvaříme.

Text: -ŠK-

Foto: -ŠK-, -RS-

CooLAND

Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it