7. díl deníku KPZ CooLAND: Jak se třídí mrkev

Zavolala jsem našemu zemědělci, abychom se domluvili na dalších podrobnostech ohledně dodávek zeleniny pro naší KPZku. První salát by nám měl totiž Karel Tachecí přivézt už někdy za 14 dní. Karel se ptá: „Jo a jak jste chtěli přijet někdy pomáhat k nám na statek, tak mě by se to teď o víkendu hodilo. Je totiž potřeba vytřídit mrkev, a to je pěkná piplačka.“ Zajímá mě, v kolik máme v sobotu nastoupit. Karel se zasměje a opatrně navrhuje 9 hodinu. „Zvládnete to? To víte, já vstávám před šestou, ale to je na vás určitě moc brzy.“

V sobotu ráno krátce před devátou přijíždíme do Budyně nad Ohří, což je mimochodem roztomilé městečko s pěkným historickým centrem a původně gotickým vodním hradem. Usměvavý Karel na nás čeká před statkem, mává na nás a určitě si myslí: „Tak pražáci přece jen přijeli.“ Jsme sice jen čtyři, ale i tak můžeme udělat za den pěkný kus práce. Je krásně a sluníčko začíná připalovat. Večer budeme vypadat jako rajčata.

Víte, co to znamená „třídit“ neboli „jednotit mrkev“? Pokud jste z města a nikdy jste nic sami nepěstovali, můžete si pod tím představit ledacos. A tak nám raději Karel názorně vysvětluje, co přesně máme dělat. „Když se vysévá mrkev, nikdy nevíte, kolik toho vzejde, proto se vysévá hustě. Pokud mrkev vzejde, malých rostlinek je obvykle více, než je žádoucí. A tak je potřeba je protrhat, nechat jen některé, aby měly dost životního prostoru. V opačném případě by rostliny mezi sebou musely bojovat o místo, slunce, vodu i živiny, a kořen, o který nám jde především, by se dostatečně nevyvinul.“ Ale ne všichni na světě touží po tom, aby mrkev měla velký kořen. Jak se dozvídáme od Alči, například obyvatelé Afriky konzumují z mrkve pouze zelenou nať, kterou přidávají do humusu nebo kuskusu a velmi se diví nám, Evropanům, že nať vyhazujeme.

Karel vysvětluje, že máme vytrhat rostlinky tak, aby mezi nimi bylo asi na palec místa. Samozřejmě máme také vytrhat ostatní plevel, a aby nedošlo k omylu, raději nám ukazuje, jak mrkev vypadá. „To jsou ty malinké několika centimetrové rostlinky se dvěma lístečky, které se ustrašeně krčí v drze rozbujelém plevelu. Některým už raší jeden či dva střapaté lístky.“Aha, tak to bychom nepoznali, protože na typickou kudrnatou kštici si naše mrkev bude muset ještě pár týdnů počkat.

Jdeme na to. Před námi je minimálně 50 m dlouhé pole s 10 řádky různých odrůd mrkve. Víte, jaký je rozdíl mezi karotkou a mrkví? Karotka je rannější, jemnější a šťavnatější, se zakulacenou špičkou, mrkev pozdnější, s ostrou špičkou. Existuje přitom řada odrůd raných, poloraných a pozdních s rozdílnou dobou vegetační doby.

Kromě plevele jsme mezi řádky narazili občas na mladé ředkvičky. „Ty rovnou snězte, stejně by tu akorát zdřevnatěly a vykvetly,“ radí Karel. A že jsou trochu od hlíny? „To přece vůbec nevadí, každý správný sedlák by měl za rok sníst kolečko hnoje.“

Jednocení a pletí je docela namáhavé. Nepotřebujete velkou fyzickou sílu, ale především trpělivost. Jak říká Karel: „Ne každý to zvládne. Děti se u toho hned nudí.“ Brzy zjistíte, že vás začnou bolet záda nebo tlačit kolena. Sluníčko pěkně pálí a v ostrém světle se vám malé rostlinky začnou slévat. Na druhou stranu už pak nemusíte chodit večer do posilovny. Krásně si u toho vyčistíte hlavu. A když je vás víc, báječně si u toho popovídáte.

Po přestávce na oběd se vracíme na pole. Půda je oproti ránu o poznání vyprahlejší. Mrkev začíná vypadat trochu unaveně a já si říkám: "Jak ty malé rostlinky pařák přežijí?" Dozvídáme se, že právě proto je vedlejší pole zakryté textilií. Drží totiž vlhkost a chrání rostliny proti přímému slunci. Proto tady mrkev roste rychleji, na druhou stranu rychleji roste i plevel. Navíc teplo a vlhko láká slimáky, kteří jsou schopni celou úrodu sežrat. Všechno má své pro a proti. Přemýšlíme o tom, proč plevel roste vždycky rychleji než kulturní rostliny? Nebylo by tedy lepší živit se rovnou plevelem, když se mu tak dobře daří?

V půl páté odpoledne už jsme unaveni i my, ale máme radost, za námi zůstává vyjednocené pole. Karel říká: „Tohle ale není ani zdaleka všechna mrkev, kterou potřebuji vypěstovat, abych uživil vás i sebe.“

Jak je vůbec možné, že je zelenina tak levná? Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, kolik péče taková mrkev potřebuje. A to není zdaleka všechno. Na začátku sezóny sedlák zorá pole a připraví půdu. Vyseje a čeká, jestli vůbec mrkev vzejde. Často se stane, že ne, a tak se musí zasít i několikrát. Když se objeví malé rostlinky, ještě není vyhráno. Mladá mrkev se musí vyjednotit a to minimálně dvakrát. Proti agresivním plevelům ekologický zemědělec nemůže použít chemii, a tak bojuje rukama a plečkou. Jak nám vysvětluje Karel: „Právě kořenová zelenina patří mezi ty nejnáročnější, musíte jí hýčkat.“ A do toho všeho počasí. Kdy už konečně začne pršet? Kdy už konečně přestane pršet? Až nám za pár týdnů tuhle mrkev přiveze Karel do Prahy, přivítáme ji s posvátnou úctou. K téhle mrkvi máme po dnešním dni totiž osobní vztah.

Ještě se zastavujeme u vedlejšího pole s jetelem, na kterém si v odpoledním slunci hodují včely. Vypadá krásně a včelám chutná. Karel ale vysvětluje, jak je složité právě tenhle druh jetele sklidit, a že se do toho kombajnistům zase nebude chtít.

Zpátky na statek, kde nás vítají zvědavé stračeny.

Zasedáme u stolu v kuchyni a Karel nalévá výtečné růžové bio víno z Pálavy. Ochutnáváme také místní jablečný mošt, domácí chleba od Karla, produkty z Dobré farmy a chřestový koláč, který upekla Alča. Celý dnešní den je taková škola malých radostí.

Na dveře klepe soused, vchází do kuchyně. „Ahoj Karle, neměl bys tam nějaký špenát? A taky pár bylinek a kudrnku do polívky?“ Karel vstává od stolu a jde na zahradu sklidit trochu z první úrody. Spokojený soused odchází s dvěma bedýnkami.

Na zahradě za oknem se přišel navečeřet strakapoud. Krásná večerní idylka. Hezky se nám povídá a ještě bychom zůstali, ale na rozdíl od Karla nemusíme zase zítra brzy ráno vstávat. Loučíme se a slibujeme, že tu nejsme naposledy. Příště nás určitě přijede víc :-). Když odjíždíme z Budyně, začíná pršet. Hurá, zalije se mrkev, kterou jsme dneska vypleli. Doma jsem v půl jedenácté. Nevím, jestli to je prací na poli, nebo tím růžovým vínem, ale deset minut po příjezdu usínám jak zabitá.

CooLAND

Text: -ŠK-

Foto: -ŠK- a -RS-

Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it