Přístup k půdě ve Francii - země, kde to všechno začalo...

V příspěvku Záchranná síť pro malé a začínající zemědělce - Access to Land Network (A2L) jsem vám slíbila seriál o komplexním tématu “přístup k půdě” (access to land). Mezi tématy v ochutnávce jsem lákala i na reportáže z cest v rámci projektu Learning towards access to land (LeALand). Praktické ukázky jsou nejlepším odrazovým můstkem k porozumění spletitých zákoutí, která na některé evropské zemědělce po cestě do krajiny čekají.

Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), hlavní koordinátor dvouletého projektu (2016 - 2018) LeALand, ve spolupráci s CooLAND, vyslal na přelomu listopadu a prosince 2017 tři své spolupracovníky na vzdělávací cestu do Francie. Setkání se zúčastnila Hana Bernardová, která spolupracuje nejen s AMPI, ale i s Nadací Pro půdu. Další účastníci byli naši spřátelení zemědělci - Martin Rosenbaum a Jana Rosenbaumová z farmy Lukava a začínající zemědělec Ondřej Sokáč. Hanka přivezla s sebou cenné poznatky, ze kterých vychází nejen tento příspěvek, ale bude z nich čerpat i Nadace Pro půdu pro posílení strategie úspěšného chodu organizace. Tento příspěvek vznikl i ze sdílených zápisků Roz Corbett ze skotské organizace Scottish Farm Land Trust.

Účastníky na jejich cestě čekala nejen mrazivá Francie, ale i program nabitý od rána do večera, který připravila partnerská organizace projektu Terre de Liens (TDL). Na této mapě můžete vidět, jak velká cesta na všechny čekala:

S dalšími účastníky z partnerských organizací Die Agronauten, ILIOSPOROI, Nourish Scotland se všichni společně sešli ve středu 29.11. v Paříži a přesunuli se vlakem do Murs-Erigné.

Zde byli účastníci seznámeni se současným stavem francouzského zemědělství a jeho problémy. Patří mezi ně například to, že každý rok skončí zemědělskou činnost přes 7 000 zemědělců (bohužel někdy i sebevraždou). Zdaleka není tolik nástupců, kteří by je dokázali nahradit. Dochází tak k postupné koncentraci vlastnictví půdy a zvětšování průměrné výměry farem. I to jsou důvody, proč existuje organizace Terre de Liens. Stěžejními myšlenkami a posláním organizace Terre de Liens, která má vedoucí pozici v Evropě pro podporu agroekologických zemědělců, je získávat pro tyto zemědělce zemědělskou půdu a poskytovat jim další podporu pro úspěšné zemědělské hospodaření. Terre de Liens vznikla v roce 2003; v době, kdy se zvýšený zájem o půdu začal stávat problémem pro malé a začínající zemědělce. V konkurenci se stávajícími velkými zemědělci se k půdě obtížně dostávají. TDL se rozhodla najít prostředky, jak jim pomoci půdu získat a celkově upozornit společnost na problematiku přístupu k půdě. Samotní zakladatelé TDL byli překvapení rychlým úspěchem. Za dobu svého působení se jim dodnes podařilo zajistit cca 150 farem, které společně zabírají přibližně 3000 hektarů zemědělské půdy. Celkově podporují na svých farmách přes 200 zemědělců.

Kromě přímé podpory malých agroekologických zemědělců je cílem TDL také informovat a mobilizovat občanskou společnost. Oslovují nejen širokou veřejnost, ale zaměřují se i na poradenství pro místní samosprávy, které jsou klíčovými partnery při rozhodování o funkčním využití krajiny. Hlavní spojující myšlenkou je to, že půda, jídlo a zemědělství je záležitost každého z nás. Láska ke krajině totiž prochází žaludkem.

Možná vás také napadá otázka: Proč je potřeba podporovat malé ekologické zemědělce? Důvodem je nerovný přístup k půdě, kdy právě často malí či začínající zemědělci nemají stejnou výchozí pozici jako velké agrokomplexy. Navíc se v poslední době začaly o půdu zajímat i nezemědělské subjekty, které se na půdu dívají pouze jako na obchodovatelnou komoditu. Tito noví vlastníci spekulují s cenou a čekají, jak vysoký obrat ze svých pozemků budou mít. Dalším problémem je časté převádění zemědělské půdy na stavební parcely, čímž je zemědělská půda nenávratně zničena. Z toho důvodu zemědělská půda často ztrácí své původní poslání: pomáhat zemědělci poskytovat potraviny pro ostatní lidi, nezemědělce, a spoluutvářet stabilitu krajiny. I z těchto důvodů si organizace TDL vetkla do svých stanov, že bude usilovat o vyjmutí půdy z volného trhu. Touto myšlenkou otevřeli bouřlivou diskuzi, zdali máme k půdě přistupovat jako ke zboží, které vlastní pár vybraných jedinců, či jako ke společnému statku, který má význam pro celou společnost.

Za své 15leté působení vytvořilo TDL komplexní strukturu své organizace tak, aby mohla své služby poskytovat po celé Francii. Její fungování je opravdu komplexní, proto v tomto příspěvku organizaci představuji jen krátce a na zbytek se můžete těšit v jiném příspěvku, který se bude věnovat pouze Terre de Liens. Než bychom se prokousali fungováním TDL, zapomněla bych, že si vlastně chcete přečíst o studijní cestě do Francie Hanky, Roz a ostatních účastníků z projektu LeALand.

Po středečním teoretickém úvodu o fungování TDL se všichni ve čtvrtek přesunuli na dvě farmy, kde mohli účastníci vidět, jak TDL pomáhá zemědělcům v praxi.

První navštívená farma byla La Gorronière. Jedná se o farmu, kterou spravuje družstvo Radis & Co, které funguje od roku 2011 na 40 hektarech a o které se stará přibližně 9 lidí žijících ve vesnici či přímo na farmě v jurtě a hliněném domě.

Pozemky i budovy jsou ve vlastnictví TDL, která je pronajímá družstvu. Na farmě mají 5 hektarů pro pěstování zeleniny včetně fóliovníků, pastviny s kravami na mléko a sýry, obilí a vlastní mlýn i pekárnu. Navíc pěstují chmel pro místní pivovar a chovají včely. Vše je napojeno na místní síť komunitou podporovaného zemědělství AMAP. Jejich cílem je být co nejvíce soběstační a vytvářet efektivní udržitelnou lokální ekonomiku. Každý den sdílejí všichni oběd, při jehož přípravě se pravidelně střídají členové družstva. Každý týden se setkávají a diskutují o chodu farmy i družstva.

Při přesunu na další farmu se skupina zastavila na oběd v restauraci Ma Mijot', která je zásobovaná vlastní farmou opět podpořenou organizací TDL.

Druhou farmou byla Clos de Frémur u města Angers, kde hospodaří dva mladí zemědělci: Anthony Robin, který se specializuje na ekologické víno, a Sébastien Brazille, jehož parketou je zelenina.

Mají na místě vlastní obchod, KPZku a zkoušejí i samosklizeň zeleniny přímo ze záhonů od svých odběratelů, aby se mohla snížit i cena za dodávku zeleniny, protože oblast, ve které hospodaří, není nijak bohatá. Dalším důvodem je ukázat spotřebitelům, jak farma opravdu funguje. TDL tuto farmu nevlastní, ale spolu s CIAP umožnila začít těmto dvou nadšeným mladíkům hospodařit. Organizace CIAP (La Coopérative d’installation en agriculture paysanne) funguje v oblasti Pays de la Loire a podporuje začínající zemědělce (zařizuje roční stáže na farmách, testovací plochy pro hospodaření, poradenství, kontakt s dalšími farmami v oblasti). Spolupráce CIAP a TDL se pyšní vysokým procentem úspěšnosti.

Páteční program pokračoval návštěvou dalších dvou farem v oblasti Poitou-Charentes. První farmou byla Les Grandes Souches.

Farma s prasaty, hospodařící od roku 2006 ekologicky, se rozkládá na 23 hektarech. Tato farma byla rodinou, která farmu spravuje, darována TDL z důvodu zajištění trvalé udržitelnosti farmy pro zemědělství, především proto aby nedošlo k rozdrobení vlastnictví při dědictví. Rodina si ve svém vlastnictví nechala jen dům a rozhoduje se, zdali daruje TDL i ten. I přesto, že ve Francii je podobných případů již několik, stále se jedná o hodně výjimečnou situaci. Lidé se často ptají, jak si rodina zajistí svůj příjem, když odejdou do důchodu, pokud nebude mít svůj majetek. Ve Francii stále existuje speciální důchod pro zemědělce, ačkoli někteří lidé přestávají věřit, že v budoucnosti bude ještě existovat.

Farma funguje tak, že zpracovává maso v místním družstvu, dodává místním spotřebitelům přes síť AMAP i do místních restaurací. Maso je pouze na objednávku, tím nevznikají žádné přebytky a odpad. Prodej masa probíhá každých 14 dní a zpracuje se vždy 5 prasat - což znamená 300 prasat ročně. Zajímavou vychytávkou farmy je i sousedská výpomoc, díky které si zemědělci mohou každý druhý víkend vzít volno. Pro spoustu zemědělců nepředstavitelné! Střídají se se sousedem v péči o své farmy, navíc si dohromady několik farem platí jednoho člověka na výpomoc. Na této prasečí farmě proběhl i páteční oběd pro účastníky projektu.

Druhou farmou byla Combrand Farm – Légumes & Co. rozkládající se na 5 hektarech s fóliovníky a venkovní produkční plochou pro pěstování až 50 druhů zeleniny.

O vše se starají 3 zaměstnanci. Combrand Farm si na své hospodaření vzala finanční půjčku a nyní je v procesu jednání s původním majitelem o prodeji půdy i budovy právě organizaci TDL. Následně by si pak od ní farmu pronajali, a tím by odpadlo břemeno hypotéky a splácení dluhů, čímž by se mohli plně soustředit na rozvoj farmy. Na farmě jsou perfektně zorganizovaní, vyrábějí si dokonce i příslušenství ke svým traktorům.

Běžný chod farmy vypadá následovně: pondělí až středa se pracuje na poli, čtvrtek až sobota se věnuje přípravě a prodeji. Na farmě mají vlastní trh vždy ve čtvrtek večer, kam mohou bezplatně přijet prodávat i další zemědělci a producenti potravin z okolí. Dojíždějí také na trh ve městě a dodávají do sítě AMAP.

V sobotu se po celodenní cestě vlakem všichni přesunuli do malé vesničky Sainte-Croix v horách Vercors v jihovýchodní Francii nedaleko města Crest, kde je čekalo setkání se Sjoerdem Wartenou, samotným zakladatelem TDL.

Do této malé, pomalu se vylidňující vesnice s 6 stálými obyvateli, se Sjoerd přestěhoval z Holandska v roce 1973. Založili zde s manželkou kozí farmu, na které vyráběli sýry a časem začali pěstovat i bylinky. Později farmu předali mladému páru a postupně se jim podařilo přilákat více zájemců o hospodaření, čímž oživili usínající vesničku. Největším problémem pro zakládání nových farem byl právě přístup k zemědělské půdě (access to land), kdy již existující zemědělci měli značnou výhodu při získávání půdy na úkor začínajících “bezzemků”. To byl jeden z hlavních důvodů pro založení organizace TDL. Ve svých počátcích se úspěšně propojila s místní samosprávou, která jim pomohla koupit uvolněnou zemědělskou půdu. Organizace tak mohla formou pronájmu poskytnout tuto půdu začínajícím zájemcům o hospodaření. Dnes v Sainte-Croix žije téměř 40 lidí. Velkým úspěchem TDL je oživení lokální ekonomiky a zabránění zániku obce právě díky obnovení a podpoře několika menších farem.

V neděli účastníci navštívili další tři farmy v blízké vesničce La Vachères-en-Quint a jejím okolí. Kolem této vesničky je přibližně 500 hektarů zemědělské půdy, ovšem jen 44 hektarů lze orat traktorem. Údolí se zdá vzdálené a tiché. Je to místo, kde se světy volné přírody a zemědělství setkávají a jsou v jemné rovnováze. Místo, kde vlci doslova čekají na ovce pasoucí se na strmých stráních. Jsou tak příkré, že na nich nelze pěstovat zemědělské plodiny ve velkém měřítku, i seno se musí sklízet pomocí speciálních strojů.

První navštívená farma Madame Vache není vlastněna TDL, ale jedná se o začínající zemědělce, kteří aktivně přispívají do lokální sítě malých producentů tím, že vyrábějí sýry z kravského mléka. Další návštěva byla na malé ovčí farmě vyrábějící taktéž sýry.

Poslední navštívenou farmou byla kozí farma, která se specializuje na výrobu tradičního kozího sýra Picodon z této oblasti.

Tato farma původně patřila Sjoerdu Wartenovi, nicméně v současnosti již patří obě farmy TDL. Tato situace dává zemědělcům jistotu v dlouhodobém nájmu a zároveň si mohou dovolit investovat do chodu hospodářství tak, aby bylo výdělečné a nemuseli přitom investovat do nákupu půdy.

V pondělí se všichni přesunuli do Crestu, kde je sídlo organizace TDL, a účastníci se tak mohli setkat s hlavním týmem TDL. Damien Roumet vysvětlil, jak TDL pracuje s místními samosprávami. Za zmínku stojí, že TDL vytvořilo speciální nástroj, kterým lze měřit, kolik zemědělců a jaký typ hospodářství je potřeba v dané lokalitě pro zvýšení soběstačnosti regionu a podpoření místní ekonomiky. Tento nástroj dokáže i ukázat, jaký vliv to bude mít na snižování uhlíkové stopy. TDL vydalo i publikaci o spolupráci s místními samosprávami. Přečíst si ji můžete zde.

Cesta po Francii s nabitým programem končila úterní návštěvou dílny na výrobu a opravu zemědělských strojů L'Atelier Paysan v Renage. První myšlenka přišla již v roce 2000, ovšem až v roce 2014 byla tato dílna oficiálně založena.

Jedná se o družstvo samovýroby strojů pro menší zemědělce. V dílně si zemědělci stroje vyrábějí sami na základě svých potřeb, pracovníci dílny jim jen poskytnou základní know-how, materiály, pravidelné workshopy. Zemědělci tedy sami navrhují řešení a potom testují nové stroje na svém poli a dle svých potřeb dolaďují. Za vším stojí myšlenka technologické suverenity – nezávislost zemědělců na velkých firmách a finančně dostupnější zemědělské stroje pro malé zemědělce. Vše, co dělají, je součástí tzv. „creative commons“ – kdokoli může volně využít všechny plány na výrobu strojů, které jsou dostupné na internetu. Pracovníci dílny mají 5 dodávek s vybavením a jezdí po různých místech, kde dělají workshopy a šíří své znalosti.

Specialitou mezi nástroji, které vyrábějí je unikátní trojúhelníkový závěs, který ušetří spoustu času při výměně přívěsů za malé traktory zemědělců.

Touto návštěvou byla studijní cesta ukončena. Speciální poděkování patří Véronique Rioufol z TDL, která celou cestu připravila.

Na základě zápisku Hanky a Roz napsala Vraťka Janovská z CooLAND.

Úvodní foto: Katka Zímová

Foto v textu: Hana Bernardová

Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it