17. díl z deníku KPZ CooLAND: Jeden den na statku

Jak píše Anna na blogu dohliny.cz: Jedna z nejlepších věcí, které můžeme pro sebe, své blízké, lokalitu a v důsledcích pro celý svět dělat, je vlastníma rukama pěstovat zeleninu a další plodiny.” A má pravdu. Akorát já, kavárenská povalečka, jsem s tím pěstováním expandovala tak maximálně na balkon a navíc mi to zelené stejně vždycky uschne nebo uhnije. Proto zatím hledám jiné cesty a pěstování přenechávám rukám povolanějším, těm, co to dělají s péčí i láskou a jde jim to skvěle. Jedním z nich je i ekologický zemědělec Karel Tachecí. Tenhle příspěvek bude o jednom podzimním dni na jeho statku.

Budyně nad Ohří mě vítá v mlžném oparu. I když tenhle způsob podzimu má své kouzlo, je zima a lezavo. Okamžitě lituji svetru, který jsem s opovržením odhodila doma v předsíni, protože přece není vůbec potřeba. V Praze bylo totiž sluníčko, modrá obloha a teplo skoro na triko s krátkým rukávem.

Na zadní dveře statku buším až před polednem. A kohout mi připomíná, že ranní ptáče dál doskáče. Jsem na sebe naštvaná a cítím se trochu provinile, protože jsem tu chtěla být minimálně o dvě hodiny dříve, ale… Karel mě v rychlosti vítá. V tuhle chvíli už má za sebou velkou část pracovního dne. Na rozdíl ode mne vstával ještě za tmy a od 7 ráno už kmitá… po zahradě, ve stodole, kolem traktoru...Což ovšem neznamená, že to může zapíchnout ve tři.

Karel totiž dneska musí připravit 119 podílů, které se povezou zítra do Prahy členům několika iniciativ komunitou podporovaného zemědělství. Letos dodává zeleninu do KPZ CooLAND, KPZ Malešice, KPZ Člověk v tísni a KPZ Toulcův dvůr. A tak mu dneska přišly pomoct ženský tj. brigádnice, které občas vypomáhají se sklízením, pletím, čištěním... v době, kdy je potřeba více rukou. Těšila jsem se, že se s “ženskejma” potkám a seznámím, ale…

To bych musela být to ranní ptáče, které dál doskáče. Ženský totiž chodí taky na 7 ráno a před polednem už odskákaly někam pryč. Možná přede mnou utekly, protože je Karel vyděsil představou, že si je někdo bude chtít fotit a dokonce se jich na něco ptát. Zbyly tu po nich už jen pracovní rukavice na prádelní šňůře.

V každém případě se sháněním pracovní síly na pole to není jednoduché, zejména té kvalifikovanější. To je například důvod, proč Karel takřka ukončil mléčnou výrobu a nechal si jen tři kravky. Najít v dnešní době schopného a zodpovědného zootechnika a zaplatit ho, je takřka nemožné. Stejně tak obtížné je najít někoho, kdo umí jezdit s traktorem, pracovat samostatně a na koho se dá navíc spolehnout… ani to se Karlovi moc nedaří. V současné chvíli zaměstnává na částečný úvazek jednoho člověka, který má už nějaké zkušenosti, ale ten zrovna dneska nepřišel do práce. Není to poprvé. Co naděláš.

Na pole je přitom potřeba vysít špaldu. Osivo je už připraveno na nakladači. 400 kilogramů špaldy od PRO-BIO bude stačit na osetí necelých dvou hektarů. Karel mi až s omluvným výrazem říká, jestli mi nevadí pozdní oběd, protože bude muset jet na pole sám aspoň povláčet, aby se to stihlo zítra. Vyveze proto ze stodoly stařičkého dědečka Zetora...

trošku se mu pohrabe v motoru, tu do něčeho bouchne, tu něčím zakroutí…

zapřáhne brány… odežene kočky…nastartuje a vyrazí na pole.

A já mám zatím čas, projít se po statku. Zamířím proto rovnou na zeleninovou zahradu, kterou mám moc ráda. Většina úrody už je sklizena, zůstává plevel, nebo sem tam zapomenutá hlávka zelí. Někde už je zoráno a řádky jsou připravené pro novou výsadbu česneku.


Přece jen se nakonec mlha protrhala a zahradu zalilo teplé podzimní slunce. Usmálo se i na nedávno vysazené řádky jahod. Karel experimentuje s několika odrůdami a uvidí, kterým se bude dařit nejlépe. Už se těším na příští sezónu na tu sladkou a voňavou nadílku :-). Snad nám bude počasí přát.

Bohužel s ovocem to byla letos bída. Jahody jsme sice párkrát v podílu našly, ale jinak se neurodilo. Takřka všechno pomrzlo. Na stromech v sadu se krčí sotva pár jablíček. Vzpomněla jsem si, jak jsme první sezónu měli záplavy meruněk, nebo loni zase hromady jablek, které pak zůstávaly na výdejním místě, protože je nikdo nechtěl. A já doma pekla štrůdl téměř každý den :-).

Karel chtěl svým podílníkům absenci ovoce nahradit a koupit jablka od Schauerů, což jsou biosadaři z nedaleka. Jejich ovoce je totiž skvělé, jak jsem ochutnala loni na vlastní chuťové buňky. Ovšem to by museli nějaké ovoce mít. I oni totiž přišli o většinu letošní úrody díky jarním mrazům.

Při pozornějším průzkumu zjišťuji, že na Karlově zahradě přece jen z letošní sklizně něco zbývá… ředkvičky, mangold, růžičková kapusta, nějaká kořenová zelenina, bylinky…

Na sklizeň čeká i kadeřávek. Tenhle fialový krasavec pod svou kudrnatou kšticí schovává spoustu zdraví prospěšných látek a údajně i lahodnou chuť. Bohužel to tuší i molice, které si s oblibou na kadeřávku také pochutnávají. A tak Karel čeká, až s molicemi zatočí první mrazík. Pak teprve poputuje kadeřávek do Prahy na náš stůl a já se na něj už těším. Zejména proto, že jsem zvědavá.

Převážná část úrody se už schovává ve stodole nebo ve sklepě. To všechno Karel schraňuje pro své podílníky v KPZkách. Už v létě zastavil veškerý prodej ze dvora, aby mu vydržely zásoby až do prosince. I přes to se zásoby neúprosně tenčí. A tak si spříznění ekologičtí zemědělci vzájemně vypomáhají. Někde se totiž urodí hodně cibule a jinde zase přebývá mrkev. A tak Karel směňuje například s Komunitní zahradou KomPot nebo Svobodným statkem na soutoku. To proto, aby podíly mohly být různorodější i s blížící se zimou.

Karel se vrací z pole. Je čas dát si pozdní oběd a malou kávovou siestu. Konečně mohu pomoci i já, protože je potřeba do zítřejších podílů navážit mák. Pro každého 200g na koláč. Nezdá se to, ale trvá nám to minimálně hodinu a půl. Je pravda, že moje malá dračice nám moc nepomáhá a mám pocit, že jsme spíš Karlovi přidělali práci navíc. Doufám, že mu aspoň v naší společnosti bylo dobře :-).

Venku se začíná stmívat. Zatímco odjíždím domu, Karel musí po rychlé večeři ještě zvládnout všechno papírování. A zítra nanovo. “Práce mám hodně, to je pravda, ale v porovnání s tím, jak to bylo dřív, to se nedá srovnat”, říká Karel a usměje se. “Dokonce mám teď nějaký volný čas pro sebe i během sezóny. To je luxus, který jsem si dřív nemohl dovolit. A je to i díky KPZkám, které mi ušetří řadu starostí s odbytem.”

Tedy vězte, vy všichni, kteří jste součástí nějaké KPZky, nebo o tom uvažujete. MÁ TO SMYSL! Jednu z nejlepších věcí, které můžete udělat pro sebe, své blízké, lokalitu a v důsledcích pro celý svět, je podporovat někoho, kdo vlastníma rukama pěstuje zeleninu a další plodiny a přitom s láskou pečuje o půdu a krajinu :-).

Text a foto: -ŠK-

CooLAND

cesta do krajiny vede kolem vás

Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it