Život na rodinné ekofarmě? Je to jednoduché, ale není to snadné

Na kopci domeček ze slámy ukrytý v zeleni a kolem široko daleko pastviny a lesy. To je kouzelné místo, do kterého se před více než deseti lety zamilovali Martin s Janou Rosenbaumovi, a proto zde založili Rodinnou farmu Lukava. Chovají ovce, vyrábí skvělé sýry, za které získávají ceny. K tomu mají koně, slepice, vepříky, psa, kočku, několik králíků a kupu neposedných dětí. Pro nás, mnohdy trochu naivní měšťáky, to je idylka jako z pohádky. Trochu se zasníme a představíme si život v souladu s přírodou. Ráno svítí slunce, hospodář vesele nosí bandasky plné čerstvého mléka, ovečky mu spokojeně bečí na cestu. Ale dost, zas tak naivní přece nejsme a je nám jasné, že takhle růžové to není. Jaké to tedy skutečně je? Jaká je realita drobných ekologicky hospodařících sedláků, kteří neokupují přední stránky novin a hlavní relační časy v televizních zprávách? Martin s Janou říkají: “Je to jednoduché, ale není to snadné.” Proto jsme se jednoho sobotního dopoledne na Lukavu vypravili, zjistit, co tím myslí.

Na Lukavě se nás sešlo více než 20, převážně podílníků z KPZtek, tedy iniciativ komunitou podporovaného zemědělství, sdružených právě kolem farmy. Protože odebíráme pravidelně od Martina s Janou sýry, zajímalo nás, jak to na farmě skutečně chodí a jak ty skvělé dobroty, po kterých se nám dělají boule za ušima, přichází na svět.

“Takhle jsme tu začínali před více než 10 lety”, zahajuje Martin exkurzi po farmě a ukazuje na dřevěnou kadibudku (vlevo). “Přišli jsme s batohem a koupili pozemek. Chtěli jsme být soběstační a nežít na dluh, proto jsme si na nic dalšího úvěr brát nechtěli. A tak jsme bydleli dva roky v maringotce, bez elektřiny. Vypadá to jako punk, ale nebylo to tak hrozný a rádi na to vzpomínáme. Akorát se musíte přeladit na režim “slepice”, chodíte spát, když se setmí a vstáváte s rozedněním.” Ten výhled z kadibudky (vpravo) je luxusní :-)

Přeskočíme několik let vyprávění až do chvíle, kdy se z maringotky pro bydlení stala maringotka pro výrobu sýrů. “No kdo to kdy viděl”, pomyslela si určitě úřednice, když něco podobného měla schválit k provozu. Maringotka ale splnila všechna hygienická opatření a dostala od úřadu “zelenou” k další existenci jako tzv. registrovaná provozovna.

My jsme samozřejmě chtěli juknout aspoň mezi dveřmi dovnitř. Mezitím jsme se dozvěděli, že v registrované provozovně můžete zpracovat maximálně 50 l ovčího mléka denně. V tuhle chvíli jede farma na své maximum a nestíhá už ani pokrýt zájem dalších sýru chtivých hladových krků. My máme štěstí, že jsme ve VIP skupině KPZkářů, na které se ještě dostalo.

Farma Lukava vstoupila do systému komunitou podporovaného zemědělství v loňském roce. Začínala s KPZ CooLAND, KPZ Kobylisy a KPZ Liberec. Letos přibyla ještě KPZ Mezi domy a chtěla by se přidat KPZ Smetanka. Zajímá nás, jak farmě tenhle způsob distribuce pomáhá? Martin se zasměje, podrbe za uchem a odpoví s otevřeností sobě vlastní: “Řeknu vám to takhle. Vždycky jsem si říkal, nějaký cash flow, to jsou kecy v kleci a pindy starý mindy. A pak jsem zjistil, jak je to sakra důležitý. To, že dostaneme peníze od podílníků najednou na začátku sezóny, to je prostě bomba. Navíc odpadlo ježdění po trzích a nejrůznějších veselicích. To jsem neměl rád. Strávíte tím moře času, výdělek nejistý a navíc musíte pořád někoho přesvědčovat, bylo to vyčerpávající. Upřímně, i díky KPZ si tu můžeme žít ten náš “diskopříběh” a poslední dvě sezóny jsou super."

U dojírny se dostáváme nejen k tomu, jak probíhá samotné dojení, ale k tématům mnohem závažnějším. Jak jste na tom vy? Jíte maso? Nejíte maso, ale jíte jen sýry, protože nechcete, aby kvůli vám byla zabíjena zvířata? V tom případě byste si měli uvědomit, že, kde je mléko, je i maso. Nefunguje to tak, že ovce, krávy, kozy se celý rok vesele pasou a jen tak z ničeho nic vám dvakrát denně odevzdají svůj díl mléka. To mléko tvoří, protože na jaře mají jehňata, telata, kůzlata. Jenže co každý rok se všemi těmi jehňaty, telaty a kůzlaty? To si asi domyslíte sami… Pokud otázku etického stravování řešíte, máte v zásadě dvě možnosti. Buď budete jíst jen to, co “nevrhá stín”, jak by řekla Lisa Simpson z kultovního animáku Simpsonovi, anebo si budete kupovat potraviny z eticky přijatelných zdrojů. Například z farmy Lukava, kde jde nejen o ekonomický výnos, ale i o pohodu zvířat.

A co znamená pohoda zvířat pro farmu Lukava? Například to, že jehňata zůstávají s matkami a jsou kojena minimálně měsíc. Přestože se to zdá přirozené, dělá se to málokde, není to totiž ekonomicky výhodné. O jehňata se musíte starat, kontrolovat, zda je matka nezalehla, zda je krmí atd. Navíc mléko, které jehňata vypijí, je mléko, které by se mohlo prodat. Pro Lukavu je ale důležité, že ovce nejsou degradovány na pouhé výrobní jednotky, ale zůstávají živou bytostí se svými přirozenými potřebami. “Ovce by se měla umět postarat o své potomstvo, sama se napást a když přijde její čas, “odejít” bez zbytečného stresu. U nás, když jde ovce na porážku, ve 14:00 se ještě pase venku a ve 14:10 už neví o světě.”

Některé veteránky dokonce mají to štěstí, že si je adoptuje nedaleké jogínské centrum, kde pak mohou ovčí babičky v důchodu “meditovat” na zahradě třeba i do 12 let. A to je pro chovnou ovci hodně.

Martin představuje i pohodu čuníků: “A tohle je naše vepřová divize. Proč máme prasata? Při výrobě sýra vzniká hodně syrovátky, kterou nestihneme spotřebovat ani prodat. A prasata ji mají ráda.”

Co by to bylo za exkurzi na ovčí farmu, kdybychom neviděli ani jednu ovci? Přesouváme se na pastvinu, kde hledáme stádo Východofríských ovcí, ale někde se schovává.

Z našeho lidského pohledu je sice dneska krásně, protože svítí sluníčko, ale ovce mají o krásném počasí jinou představu. Ideální “krásné” počasí je pro ně totiž asi 20 stupňů, pofukuje větřík a když mrholí, tak to je pecka :-). Na krasavice v kožichu je dneska zkrátka moc horko, a tak se povalují pod stromem a jsou tak líné, že je ani pastva nebaví. A když se málo pasou, mají pak i méně mléka, to dá rozum. Tahle farma ale dává přednost ovci “pohodářce”, před ovcí “jednorázovou mlékárnou” zavřenou ve stáji, nacpanou sójou a kukuřicí, vydojenou “na krev”.

Mezitím, co my se kocháme a vzděláváme, Jana připravila jehněčí s bramborami a barevným salátem, co zahrada dala. My jsme doplnili stůl také nějakými dobrotami a dali se do společného pikniku. Hlavy máme nabyté k prasknutí novými informacemi, máme o čem přemýšlet a diskuse pokračuje při obědě i po zbytek odpoledne.

Jana vypráví o výrobě sýrů, kterou má celou na starosti právě ona. Ovce ani mléko nepočká a neptá se vás, jestli se vám zrovna dneska chce vstát z postele, nebo jestli chcete jet na dovolenou. Chce, abyste se mu věnovali každý den. Je to “jednoduchý” život s režimem určeným do značné míry přírodními cykly, ale potýkat se s ním každý den, to není snadné.

A jak je složité vyrábět sýry? Začíná se s těmi čerstvými, to je z hlediska technologie nejjednodušší. Na druhou stranu, čerstvé sýry potřebují rychlý odbyt. Proto je dobré vyrábět i zrající sýry, které můžete skladovat déle. A tady nastává další výzva. Skladování je totiž kapitola sama pro sebe. Tady se hodí replika z jednoho legendárního českého filmu “A máte sklep? A mohla bych ho vidět?”

Pěkný sklep tu mají. Čisto… tady se sýrovým macíkům krásně zraje…

Například taková brynza. Technologii její výroby vychytávala Jana léta a nakonec se jí podařila vyladit k dokonalosti, která nás, pravidelné odběratele sýrů z Lukavy, uchvacuje. Ovčí tvaroh se stal v roce 2016 v kategorii sýrů králem mezi biopotravinami Libereckého kraje. A protože se nám při tom povídání o sýrech sbíhají sliny na jazyku, hned si nějaké jdeme nakoupit do malého krámku na dvorku.

Před krámkem se vytvoří fronta. Holky Rosenbaumovic ale zvládají perfektně obsloužit všechny zákazníky, po jejichž nájezdu zůstane takřka prázdná lednice.

Martinovou láskou jsou koně. Používá je k práci na farmě, oře s nimi nebo stěhuje balíky sena. V zimě zapřáhne sáňky, v létě vůz a jede se na projížďku po loukách. Tu si chtějí vyzkoušet děti i dospělí. Kam se hrabou pouťové kolotoče dole ve vsi.

Bylo to skvělé a hodně podnětné odpoledne, které nutí k zamyšlení. Martin s Janou mluvili velmi otevřeně nejen o tom, co se jim daří, co je baví, ale i o tom, co je trápí a z čeho jsou unavení. Není snadné ve dvou lidech táhnout celou farmu s mléčnou výrobou v bio režimu s certifikací. V současné době také na vlastní kůži čelí problému, který se týká přístupu k půdě (Access to land). Farma totiž vlastní jen menší část pozemků, na kterých hospodaří a ostatní si z řady důvodů musí pronajímat, ačkoli by je ráda koupila. Díky změně vlastnických a nájemních vztahů právě k pronajatým pozemkům přišla letos farma o podstatnou část pastvin. Je to likvidační a situace staví Martina s Janou před rozhodnutí, co budou dělat dál. Bohužel do podobné situace ztráty vidiny dalšího rozvoje se mohou dostat často i další malá hospodářství. Proč? To je na dlouhé povídání, a proto si o tom budeme povídat někdy příště.

Martine, Jano, Johanko, Sofie, Lado, Honzíku a Vojto, děkujeme vám za vřelé přijetí u vás doma a držíme palce!

Text: -ŠK-

Foto: -ŠK-, -RS-

CooLAND

Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it