12. díl deníku KPZ CooLAND: Do práce na pole

V průběhu celé sezóny se v KPZ CooLAND opakovaně setkáváme s dotazem: "Proč nám Karel Tachecí nemůže předem říct, jaká zelenina bude obsažena v dodaném podílu? Rád/a bych si i něco přiobjednal/a, ale když nevím, co dostanu v běžné dodávce?"... Navíc se občas stane, že se něco nedodá... Svou roli zde hraje počasí, náročnost logistiky, a ani lidé nejsou neomylní. Snažíme se to trpělivě vysvětlovat, ale pro člověka, který nikdy nehospodařil, to může být i tak těžko pochopitelné a představitelné. Například posledních pár týdnů několik členů postrádá mrkev. Kde se schovává? Jak vysvětlil Karel: "Díky dlouhodobému suchu se vytvořila na poli tvrdá krusta. Mrkev nedokážeme sklidit a musíme počkat, až zaprší a půda změkne. Jestli jí ovšem do té doby nesežerou zajíci".

A tak jsme se rozhodli přinést další reportáž, tentokrát přímo ze sklizně.


Práce na poli začíná brzy ráno. Sraz na dvorku před statkem v 7:00. Pro nás kancelářské krysy to znamená vstát krátce po šesté, abychom si stihli uvařit kafe, bez kterého nefungujeme. Ostatně u mě osobně je větší pravděpodobnost, že půjdu v 6 ráno spát, než že v takovou hodinu vstanu.

Další dvě místní pomocnice nás vítají s úsměvem na tváři, a určitě si myslí: "Co to sem přijelo za exoty?"

První podzimní den, brouzdáme rosou, svěží vzduch a slunce nás začíná šimrat na tváři. Nádhera, nádhera, nádhera. Samozřejmě máme velké štěstí, že neleje, nesněží, není vedro ani kosa... to bychom zažili úplně jinou poetiku.

Náš první úkol, sklizeň paprik. "Berte ty největší a nejfialovější". Už jste někdy viděli temně fialové papriky? Mají barvu jako lilek. Neodolám a do jedné z nich se s chutí zakousnu. Dobrota.


Víte, co je také hezké na práci na poli? Můžete si povídat a něco se dozvědět. Například Olda pracuje pro Karla Tachecího od loňska. Jak sám říká: "Zkusil jsem ledacos. Chci ale dělat práci, která mě baví, obohatí mě a má smysl. Dělat zemědělství tímto způsobem smysl má." Krom toho vás Olda dokáže i rozesmát.

Starý dobrý dvoukolák je někdy lepší než sofistikovaná moderní technika.

Na sousedním poli se také pracuje.

Nás teď čekají divoká rajčátka. Plody jsou tak malé, že si je dokonce jeden náš kamarád nedávno spletl s rybízem :-). Ale právě proto jsou tak úžasná... veškerá sladká chuť, ve které je cítit letní horké slunce, je totiž zkoncentrovaná v té malinkaté kuličce... božská ambrozie.

Výjimečnost ale není zadarmo. Podle instrukcí pečlivě hledáme v nízkém houští větvičky, na nichž je nejvíc rajčátek. Nesmí být zelená, ale nesmí být ani přezrálá.

Naplnit několik desítek papírových krabiček je piplačka, která připomíná sběr borůvek.


A to je nás na to dneska sedm a práce nám jde docela od ruky.


To ovšem ještě netuším, že po dvou hodinách v předklonu budu mít problém se narovnat a záda mě budou bolet ještě za týden. A taky ještě netuším, co nás čeká po divokých rajčatech :-).

Nakopnout traktor a hurá na dýně! Chceme jet na valníku, ale to nám Karel zatrhne. Policie Budyně totiž pro podobné kratochvíle nemá pochopení. Škoda.

Uříznout dýni - naložit do bedýnky stopkou ven tak, aby se dýně nepoškodily při přepravě - naložit bedny na valník. Na odřezávání dýní jsme dostali kuchyňské nožíky, podle mého názoru by ale byla vhodnějším nástrojem pořádná sekera.

Jakožto moderní ženy se udržujeme v kondici. Konečně se prakticky zúročí naše pravidelné zvedání železných koulí. Spočítali jsme, že během dne jsme přestěhovali z pole pod střechu jednu tunu dýní. Posilovnu můžeme dnes s klidným svědomím vynechat.

Dýně je nádherná věc. Jsou dýně malé i obří, dýně hrající všemi odstíny žluté, oranžové i zelené, dýně jednobarevné i strakaté. Sklidili jsme známé hokkaido, dýně máslové a také "bubáky". Proč bubáci? Protože to jsou ty, které se vydlabou na halloween. Na poli zůstaly už jen "sladké mámy" (sweet mama), nenápadné svým vzhledem, ale prý uchvacující svou chutí.

Po fyzické práci máme pořádný hlad. Po držkové polévce a gulášku se šesti v místní putyce se jen zapráší. Nejraději bychom si šli dát šlofíka, ale není čas.

Odpoledne se totiž počítá, měří, váží, rozděluje do sáčků a do bedýnek. Kolik čeho a kam? Logistika je náročná. Karel spravedlivě rozděluje zeleninu tak, aby žádný z podílníků nepřišel zkrátka, a aby podíly byly pestré. Co povezeme do Havran Café, co do Kraválu na větvi , do Toulcáku a na další místa? Hlavně, aby se na nic a nikoho nezapomnělo. Tady už nejsme nic platní. Karel i kluci se musí soustředit. A tak se jdeme aspoň projít na chvíli do lesa a do Budyně.

K názvu dnešního příspěvku nás inspirovala kampaň Do práce na kole, kterou pořádá každoročeně Auto*Mat a tričko z posledního ročníku, které si na pole oblékla Vraťka. Nestálo by za to, rozjet příští jaro vlastní kampaň Do práce na pole? Určeno všem, kteří vytváří "virtuální" hodnoty a sedí celý den v teple své kanceléře. Poznejte, kde se bere vaše jídlo, poznejte vašeho zemědělce. Zkuste na vlastní kůži, jaké to je náročné povolání, když se dělá zodpovědně, s péčí a láskou.

Díky Karle Tachecí i vám ostatním, kteří máte odvahu zemědělsky hospodařit a dělat to dobře.

CooLAND

text: -ŠK-

foto: -Kevin V. Ton-



Also on this blog

SHARE:  Email · Facebook · Google · Twitter · Tumblr · Kindle
SUBSCRIBE:  Receive an email on new posts from cooland

Comments


  • Notify me upon new comments

☺ Got it